Dítě potřebuje znát a rozumět svému životnímu příběhu. K tomu potřebuje informace.
Potřebuje vědět, co se v jeho životě stalo. Porozumět důvodům proč nemůže být se svými
rodiči a co s nimi je, zda jsou vpořádku, aby nezažívalo úzkost z obav o ně, nedávalo si to za
vinu. A stejně tak potřebuje rozumět tomu, proč vyrůstá v náhradní rodině a kde je doma.
Informace pomáhají dítěti zorientovat se ve svém životě, vědět, kdo jsem a kam patřím.
Kontakt s biologickými rodiči může být nápomocný zdravému rozvoji identity dítěte
(včetně identity kulturní a etnické). Dítě může zjistit, v čem je komu podobné, v čem se liší a
dojít k tomu, že jeho odlišnost od náhradní rodiny neznamená, že je „divné“, ale že je v
pořádku a pouze jiné.
I přes to, že dítě rodiče nezná, neví, jak vypadají, myslí na ně a představuje si je. Vytváří si
v mysli jejich obraz a má přirozenou tendenci si jej idealizovat. Kontakt s biologickými rodiči
podporuje dítě v tom, aby si vytvořilo o rodičích obraz reálný. Obraz idealizovaného rodiče
vystupuje často např. ve chvílích, kdy pěstoun nastavuje hranice a dítěti je nepříjemné, že
něco nemůže, říká si, že když by bylo se svými skutečnými rodiči, tak ti by mu to určitě
dovolili.
Znalost příběhu dítěte a jeho biologické rodiny pomáhá také pěstounům v porozumění dítěti
a jeho přijetí.
